Obsah
V každém vztahu se řídíme různými motivacemi a emocemi, které usměrňují naše chování a naše očekávání nejen vůči sobě samým, ale také vůči ostatním lidem a vztahům. V kognitivně evoluční perspektivě se tyto tendence nazývají motivační systémy V tomto příspěvku na blogu vidíme co jsou motivační systémy y jejich role ve vztazích a v terapeutický vztah .
Jaké motivační systémy se aktivují ve vztazích?
V závislosti na konkrétních požadavcích sociálního prostředí mohou být motivace, které se mohou ve vztahu aktivovat, různé. Když jsou naše potřeby v rámci vztahu uspokojeny, deaktivují se, a tím vznikají nové motivace.
Tyto motivace mohou být řízeny následujícími systémy:
- Motivační systém připoutání Cílem je snaha o blízkost a ochrannou péči. Jakmile je ochrany dosaženo, objevují se emoce útěchy, radosti, bezpečí, důvěry a sebedůvěry a motivační systém se deaktivuje. Pokud naopak není dosaženo toho, co bylo očekáváno, mohou se objevit emoce strachu, hněvu, smutku ze ztráty, zoufalství a citové odtažitosti.
- Agonistický motivační systém Aktivuje se, když je vnímána soutěž o omezený počet zdrojů. Deaktivuje se, když druhá strana, "seznam">
- Motivační systém péče Pečovatelské chování: vyvolané nabídkou péče po "volání o pomoc" od osoby, která je vnímána jako ohrožená a zranitelná. Pečovatelské chování je motivováno péčí, ochranitelskou něhou, radostí, pocitem viny nebo soucitem.
- Kooperativní motivační systém: se aktivuje, když je druhý uznáván ve své jedinečnosti a jinakosti a je vnímán jako zdroj pro dosažení společných a sdílených cílů. Emoce, které provázejí spolupráci, jsou radost, sdílení, loajalita, vzájemnost, empatie, důvěra. Překážkami spolupráce mohou být pocit viny, výčitky svědomí, izolace a osamělost, nedůvěra a nenávist.
- Sexuální motivační systém: je aktivován proměnnými vnitřními pro organismus, jako jsou hormonální vzorce, nebo signály svádění od druhé osoby. V rámci sexuálního partnera se mohou později projevit i další motivační systémy, které obohacují intersubjektivní prožitek. Sexuální systém je poháněn přitažlivostí, touhou, rozkoší, erotickou vzájemností a je brzděnstrach, skromnost, žárlivost.
Potřebujete psychologickou pomoc?
Promluvte si s Buencocem! Foto: Anna Shvets (Pexels)Od náklonnosti k péči: žádat o péči a vědět, jak pečovat
Attachment je ztotožňován s poptávkou po péči a hledáním ochrany, zatímco péče je orientována nabídkou péče, jako odpověď na žádost o pomoc. Tyto dva systémy jsou úzce propojeny:
- Příloha Hledání blízkosti a péče obvykle orientuje vztahovou motivaci dítěte na matku nebo jinou attachmentovou figuru (pokud je attachment příliš silný, můžeme hovořit o jednom z typů citové závislosti).
- Péče Nabídka péče a ochrany naopak usměrňuje typické emoce a chování dospělé postavy vůči dítěti.
Motivace, které jsou základem žádosti o blízkost a nabídky péče, jsou nám vrozené a zůstávají v nás přítomné po celý život a aktivují se i v jiných typech vztahů.
Kdykoli vnímáme žádost o pomoc nebo potíže od někoho jiného, můžeme se cítit nuceni pomáhat a chránit, motivováni připoutaností. Kdykoli potřebujeme péči a ochranu, může nás připoutanost motivovat k hledání útěchy.
V případech, kdy rodič v dětství reagoval na potřebu připoutání uspokojením požadavků na ochranu, péči a blízkost, bude osoba v dospělosti vnímat sebe sama jako osobu, která si zaslouží a je hodna lásky, s důvěrou v druhého, bezpečím a svobodou zkoumat své okolí, internalizovat možnost péče a starat se o sebe.
Proto bude mít větší zvědavost a podněty k objevování a navazování vztahů s jinými lidmi, a to i s jinými motivacemi, bude je vnímat jako sobě rovné a bude rozvíjet vztahy vzájemnosti a spolupráce.
Pokud naopak nebyla v dětství uspokojena potřeba útěchy a ochranné blízkosti, může se vyvinout nejistá nebo neorganizovaná vazba, v níž se objeví vnímání sebe sama jako nehodného a nezaslouženého lásky, s možným nedostatkem důvěry nebo naopak idealizací druhé osoby a potížemi v péči o sebe sama.
Foto: Pexels